Historie magie

Začínáme v šerém dávnověku. Až ve starší době kamenné. Člověk žil jen s omezenými prostředky v nepřátelském světě. Nebyl ani největší, ani nejsilnější a ani nejrychlejší. V tomto světě mohl využít jen jedinou přednost. Vnímat věci jinak a nacházet souvislosti ve světě, který ho obklopoval. A záhy pochopil, že existuje cosi skrytého, cosi, co je mnohem mocnější než vše, co dosud znal. A také mnohem nepochopitelnější a nevyzpytatelnější než vše, s čím se mohl setkat tváří v tvář. Hledal tedy způsob, jak s těmito skrytými silami navázat komunikaci. Nejprve proto, aby je uctil a získal tak alespoň jejich toleranci.

A tak, jak se učil s onou skrytou mocí mluvit, začal nacházet způsoby, jak si ji naklonit na svou stranu. Ve chvíli, kdy začal tyto postupy používat, zrodila se magie. Mnoho z nejstarších magických postupů se nám nezachovalo, protože spočívaly a dosud spočívají v jednoduchých gestech, zaklínadlech a formulích. Máme však řadu nepřehlédnutelných dokladů prastaré magie. Jsou to nástěnné malby v jeskyních. Dnes je nazýváme pravěkým uměním. Ale jsou to vlastně záznamy hromadných magických obřadů, které měly zajistit úspěch při lovu.

Nejprve šamani namalovali realistické podoby lovených zvířat a zakleli tak jejich duše do obrazů na stěnách. Scénu pak doplnili stylizovanými obrázky lovců, aby jí dodali životnou realitu. Tak mohli v obrazech duše zvířat skutečně uvěznit. No a potom se dostavili lovci a v jeskyni vypukl lov, jehož cílem byly obrázky. Lovci se do nich strefovali šípy a oštěpy a tak si zajišťovali úspěch při skutečném lovu.

Magie, z počátku vykonávaná šamany – muži či ženami, byla praktikována v zájmu celé komunity. S postupem času a civilizace však došlo k tomu, že se postavení praktické jednoduché magie změnilo. Oficiální a celospolečenská část magie se změnila v náboženství. Mimo tento hlavní proud zůstala ale velká oblast magie praktické, každodenní. Tu praktikovali ti, kteří zůstali z hlavního proudu vyčleněni, tedy mágové a čarodějnice.

Mágové a čarodějnice si byli velmi podobni, ale časem se jejich cesty začaly rozcházet. Mágové se dali cestou, kterou bychom dnes nazvali vědecko-empirickou, stali se z nich alchymisté. Naproti tomu čarodějnice šli cestou moudrosti matky přírody. Jejich kouzla vycházejí stále ze starých přírodních sil a hojně využívají bylinky.